O produkci Albigenských

Tak trochu o tom, že když fouká, ztopí se víc dřeva. A že je dobré mít kuchaře, kteří jdou po šichtě do hospody a tam se zeptají místních, jestli mezi místními není někdo, kdo má dobře vyschlé tvrdé dříví, které by druhý den v poledne mohl přivézt na hrad.

Na produkci Albigenských jsme dva. Já a Tomáš. Katoo nám pomáhá se zápletkami, postavami, během hry pomáhá hráčům s příběhem.

Ale na ty produkční věci jsme prostě jen my dva. Tomáš zajišťuje komunikaci s hradem (míněn pan kastelán Hanzlík), domlouvá půjčování zbraní a vyrábí rekvizity. Zařizuje komplet web (www.albigensti.cz) včetně textů, obrázků a videí a stará se o prezentaci na FB. Nosí těžké věci a domlouvá na to pomocníky. Přiděluje herní peníze a zbraně. Vyzná se v  ekonomii hry, dokáže dobře podat vztahy a cíle a motivace postav. Vyzná se v náboženství a politice jižní Francie 13. století..

Já komunikuju s kuchyní, se švadlenama, zajišťuju půjčování kostýmů a rekvizit od Rollingu a Rosenthalu a komunikuju s nimi. Většinou dělám eventy na fb. Ale někdy je dělá i Tomáš. Nosím lehké věci a přiděluju kostýmy. Vyznám se hlavně ve vztazích a prožívání postav a v zápletkách.

Co děláme oba: Píšeme příběh a postavy, rozdělujeme postavy, vyrábíme přihlašovací a zpětnovazební dotazníky, komunikujeme s hráči, rozdělujeme postavy, řešíme nesrovnalosti s hráči (co se týče porozumění postavám a  reklamace vybraných postav). Oba kontrolujeme platby, já většinou buzeruju ty, který zapomněli zaplatit a eventuelně domlouvám splátkové kalendáře.

Kuchyň

Tady dbáme na to, abychom s ní měli co nejmíň práce. Takže jsme hledali (a naštěstí našli) soběstačný sehraný tým, který ví co a jak i na místě, kde není absolutně žádné kuchyňské zázemí. Jak řešíme rozpočet na kuchyň? Sdělíme kuchařům, kolik máme peněz na jídlo a kuchyni, kolik lidí z nich musí nakrmit kolika jídly. Jak si to zařídí, abychom my byli najedení a jim něco zbylo jako honorář, necháváme na nich. Zatím to fungovalo. Na prvním běhu nutno dodat, že holky kuchařky vařily bez nároku na honorář a že jim za tento hrdinský a obětavý čin patří naše neskonalé díky.

Kostýmy

Chtěli jsme Albigenské udělat jako (nejen) vizuálně pěknou středověkou hru, kde si lidi budou moci užít i vlastní výbavu. Moc dobře víme, že takových nadšenců běhá po Čechách, Moravě i Slovensku habaděj, takže proč jim nevyjít vstříc. Vlastní kostým snižuje cenu hry jak pro nás tak pro hráče.

Další věc byla zvlášť u dovezených kostýmů dosti přísná módní policie. Měli jsme pár instrukcí od lidí, který rozumějí historickému odívání a těch jsme se drželi zuby nehty: Žádné viditelné šněrování, ženy musí mít pokrývku hlavy, žádné přestřižené šaty v pase. Mužské pokrývky hlavy jsme nestihli na první běh ušít, tak nebyly. Ale na druhý a třetí už nebyli prostovlasí ani muži. Sporné kostýmové případy jsme řešili s Lucrézií, naší módní policistkou.

Chceme mít vlastní fundus, budeme dělat kromě Albigenských i další hry z této doby. Takže jsme si spočítali, kolik můžeme dát z každého běhu do kostýmů a podle toho jsme začali šít. Zároveň jsme chtěli švadlenám zaplatit (kromě mé babičky, která veškeré plachetky, coify a čepce svaté Brigitty ušila zadarmo, díky babi!) což se taky do rozpočtu promítlo. Vyšlo to asi půl napůl cena materiálu/cena švadleny. Na první běh jsme si půjčovali asi 20 kostýmů, na druhý a třetí už jen asi 7. Počítáme, že po dalších dvou bězích už budeme mít kostýmy komplet vlastní plus nějaké ty vychytávky typu vlastní pásky a nějaké zbraně. Chceme být časem soběstační.

Financování

Věděli jsme, že si u Albigensých nemůžeme dovolit jít do minusu a tomu jsme zcela podřídili počítání rozpočtu a rezerv, hlavně na prvním běhu. Takže některé věci prostě nebyly. Věřili jsme, že příběh a hrad jsou mocnější než pár chybějících dekorací a rekvizit. Jasně, vylepšuje to hru, ale my jsme nechtěli lámat rozpočet za každou cenu. Klidné spaní je nám milejší než super dokonalá hra.

To se týká taky počítání rezerv. Už do základního rozpočtu jsme započítali xy tisíc na něco, co se posere a my ještě nevíme, co to bude. Je najivní doufat, že se to nestane. Samozřejmě, že se to stalo a rozpočet jsme o pár tisíc stejně přešvihli. Ale to se dalo přežít.

Komunitní přístup

Hrozně moc nám pomohli lidi, co dělají Living History a nesmírně ochotně s sebou přivezli hromady vybavení. Ať už to byla CP, hráči nebo hráči vedlejších postav. Navozili na Lipnici repliky středověkého nábytku, kožešiny, repliky knih, pergamen, inkoust a husí brka na psaní, stan, stolní hry a různé dobové serepetičy, které nesmírně vykrásnily hru. Za to jsme žádnou slevu nedávali, to by rozpočet neunesl. O to víc jsme vděční a nadšení z toho, že tahle komunitní atmosféra funguje.

Totéž se přihodilo na afterpárty. Neměli jsme barmana, někdo během sobotního podvečera vždycky skočil do auta, nakoupil pití a pak lidi dávali do plecháčku peníze za lahve, které si vzali. První běh dokonce jeden hráč cizích postav celé občerstvení na sobotní afterpárty zasponzoroval ze svého (fakt dík, to jsme nečekali!).

Z čeho jsme museli vybruslit a nebylo v plánu

Zima

Na středověkým hradě je prostě v březnu kláda jak blázen. Nedá se s tim nic dělat, protože najmout si hrad lze jen mimo sezónu. Během sezóny by herné stálo 10 tisíc a většina by šla na nájem. Spací místnosti se dají zatemperovat o pár stupňů, ale to je asi tak všechno. Fakt jsme se snažili zpříjemnit pobyt na vymrzlé Lipnici, jak jsme mohli. Za hlavní považujeme nákup mirelonových izolačních desek, na kterých hráči spali. Měli jsme nějaké příímotopy, většinou si přivezli hráči svoje. Pak jsou na hradě dva plynové hříbky, u kterých se lze trochu ohřát. Ale ne moc. I tak jsme jeli pro náplň dvakrát během hry.

Dříví na vaření

Když fouká, spotřebuje se ho násobně víc. Ne o pár špalků, ale o kubík. Dobrý vědět. Naštěstí kuchaři byli při věci a v hospodě pod hradem domluvili další dodávku paliva. Jinak jsme fakt žili v hrůze, že ke konci hry dojde dříví. Kdo z hráčů se divil, proč jsme roztápěli koše na oheň na nádvoří až v sobotu… tak proto. Aspoň nás napadlo rozdat ovinky na ruce místo rukavic. Březen, za kamna vlezem.

Svíčky

Měli jsme z prvního běhu krabici svíček. Hrad jsme zaváželi rekvizitami víkend před druhým během. Byli jsme přesvědčení, že svíčky jsou už na Lipnici. Nebyly. Nevadí, koupíme holt další, řekli jsme si. Věřili byste, že v celém Havlíčkové Brodě není drogerie, kde by se daly koupit svíčky? Sehnali jsme je až v Humpolci v Lidlu nebo tak někde. A bylo to o fous. Tohle příště budu fakt kontrolovat jako jednu z prvních věcí. Blbý svíčky…

Co jsme nepochopili a příště snad pochopíme: Když nám hráči nabízí, že přivezou třeba ovoce nebo víno nebo medovinu navíc, většinou to znamená, že to vnímají jako sponzorský dar. My jsme v obavě, že to budou chtít zaplatit, pár z těchto nabídek odmítli, že to nebude potřeba. Chyba. Lepší je, se zeptat a riskovat to, že je budu muset odmítnout, protože na to nemáme rozpočet. Protože bychom se bývali byli dozvěděli, že to přivezou jen tak, protože chtějí a můžou. Takže díky za poučení, příště se zeptáme!

Gábina

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

57 − 53 =