Místní kněz Francois není zrovna vzorem správného křesťana. Kde je zábava a zpěv, najdete jeho dobráckou, brunátnou tvář. Ohlášený příjezd dominikánů mu zdá se způsobuje vrásky. Co všechno o něm už vědí?
Etiene je zdejší voják, stará se o bezpečnost v městečku. Moc dobře ví, jak přežít a pokud možno se vyhnout problémům. Nemá daleko pro ránu a k poháru dobrého vína ho to taky táhne. Kostky jsou jeho nejvěrnější přítel a peníze, ty se vždycky nějak záhadně rozkutálí. A tak si zkusil půjčit tuhle a támhle… a ono to nějak nekončí. Kde tak schrastit nějaké peníze?
Nádeník, zaměstnala ho bláznivá Cassandra, protože u ní pro její prudkou povahu málo kdo vydrží. A Emoel je felčar a s ovcemi to umí, tak je s ním zatím spokojená.
Matka Rogera, vdova, paní hradu. Katolička, ale víc než vlažná. Jako mnoho dalších zdejších lidí. V podstatě je na té spravné straně historickou náhodou. Templář Bertrand je nejlepším přítelem jejího zesnulého muže. (Zemřel ve válkách za nevyjasněných okolností). Eleanor je pragmatická paní rodu, o náboženství se zajímá jen do té míry, do jaké je to politicky nutné. Dominikány na svém panství snáší, ale nadšená z nich není. Naopak z návštěvy templářů má radost. Jsou to muži podle jejího gusta. A ten starší, ten se jí moc líbí. Škoda, že je to mnich pod přísahou. Jackues i Roger jsou dobře vychovaní a Eleanor je ochotná udělat leccos pro to, aby panství zůstalo v jejich rukou.
Je to mladý dominikánský mnich a tato inspekční cesta je jeho prvním úkolem a také se poprvé dostane mimo řád. Vznešené ideály sdílené v řádu ho fascinují a tolik by chtěl, aby mohl svými skromnými silami přispět k šíření pravé víry. Je to sirotek, ale tak úplně samotný na světě není – v místním ženském klášteře má dvojče, sestru Clarance.
Denise pochází odkudsi z druhé strany hor, ale před nedávnem jí osud zavedl na panství Puilaurens. Stejně jako vždycky požádala o práci zdejšího pána Guillauma. Pán Guillaume má krásnou dceru a Denise jí začala dělat komornou, ale taky i společnost a tak trochu se stala její přítelkyní. Denise také viděla pár věcí, o kterých by rozhodně před lidmi mluvit neměla. Ale co, má dobrou službu a bude se moct postarat o dítě, které nosí pod srdcem. Neměla by si stěžovat.
Mladá dívka, sestra Dominika. Jako sirotek vyrostla také v klášteře a má dobré církevní vychování. Na rozdíl od svého bratra ale žádné velké zalíbení ve službě Bohu nenašla a nejradši by vlastně z kláštera odešla. Jen neví ani kam, ani s kým. Od bratra může pomoc těžko čekat. Sice ví, že na ni Dominik nedá dopustit a mají se vzájemně rádi, ale příliš porozumění spolu nenacházejí.
Daniel je gaskoňský obchodník, kterého do Quillanu zavály jeho obchodní zájmy.
Hostinská, majitelka hospody, vdova po Norbertovi. Sotva přestala nosit smutek, začal být Hugues dotěrnější a dotěrnější. Pořád ty poznámky, že hospoda bez chlapa nemůže být, a že by se nad tím měla Cecilia zamyslet. Pomalu se s ním bojí být sama v jedné místnosti. Naštěstí je teď tolik práce, že to zaměstnává jí i Huguese, a na nějaké nátlaky není čas. Bude se muset brzy rozhodnout, co s tím. A ještě k tomu ty starosti s Mathildou!
Catherina je komorná paní de Quillan. Sice o ničem zdánlivě nerozhoduje, ale u lecčehos se namane. Má ve městě tatínka Bartoloma a sestru Avril, ale od té doby, co pracuje na hradě se s nimi vidí čím dál míň.
Cassandra je starší žena, vdova po vinaři, která žije na samotě blízko hor. Vinice není tolik úrodná jako v přímém okolí Quillanu, ale má svou tradici a Cassandra ji dodržuje. Vždy byla uzavřená a mnoho lidí si jí váží, ale trochu se jí i bojí. Říkají se o ní divné věci!
Jeptiška, převorka kláštera. Má na starosti finance a hospodaření opatství a věci, které z toho vyplývají. Někdy to nemá snadné.
Braide je manželka správce Nazaira. Vdala se dobře, přesně jak chtěla. Její muž umí peníze vydělat a Braide je zase umí utrácet. Nazaire je suchar, ale s Braid se nebudete nudit. Na světě musí být rovnováha.
Starší moudrý muž, člen řádu templářů, pán na hrádku Rennes-le-Chateau, příbuzný pánů z Quillan. Viděl tolik zvěrstev a ukrutností, že by se nejradši usadil, staral se o panství a založil rodinu. Asi na to nedojde, ale život vojáka už se mu prostě zajídá. Byl u dobývání Montseguru a byl jedním z těch, kdo rozhodli, že templáři se do toho plést nebudou. Celé to řádění inkvizitorů považuje za hloupé a škodlivé. Křesťané by měli především hájit křesťanské země před nevěřícími a ne zneužívat myšlenku křížové výpravy k zištným cílům uvnitř křesťanského světa. Dominikáni jsou u něj bandou hloupých bosonohých štváčů, takhle by zbožné řády vypadat neměly